Cesta skrz Gran Canaria III.
Tejeda v mlze
Z Teroru jsme pokračovali dál na jih, jak je vyznačeno na mapě. Projeli jsme nejdříve vesničkou Valleseco, což ve španělštině znamená "Suché údolí". Moc suché nám nepřišlo, místy dokonce poprchávalo, ale to přičítáme tomu, že byl únor. Přesto se udává, že v této oblasti prší nejvíce z celého ostrova. Suché údolí musel vymyslet buď vtipálek nebo častými dešti zhýčkaný španěl ;)
Čím jsme jeli jižněji, tím jsme více stoupali. Pomalu jsme se zahalili do tak husté mlhy, že nebylo vidět na krok. Od svoditel jsme viděli tak metr, dál bylo bílo. V mlze jsme našli lokální nejvyšší vrchol, odkud byla nádherná vyhlídka. No posuďte sami.
Ale alespoň jsme se provětrali, proběhli na hromadě černého sopečného kamení. Podobným způsobem jsme pokračovali ještě nějakou dobu až k vyhlídce Degolada, kde byla i cedule s popisem toho, co bychom mohli vidět.
Cesta se nakonec přehoupla přes kopec a pomalinku jsme začali klesat, až jsme doklesali do Tejedy (bod D na mapě). Podívali jsme se na turistickým průvodcem doporučovaný Cruz de Tejeda (který teda neleží přímo v Tejedě), což je kamenný kříž označující pomyslný střed ostrova, a prošli místní trh. On to teda nebyl ani tak trh, jako vábnička pro turisty. Prodejci se s každým hned znali a člověk se ani nenaděje, už mu navlíkají takové veselé barevné oblečky, které prodávají. Kromě oblečení prodávají taky místní sýry a jiné pochutiny. Kanárský sýr jsem jedl, ale přiliš mě nezaujal. Z běžných sýrů dostupných u nás se to podobá eidamu, který je trochu sušší, jako by oschlý ;) Až na to, že oschlý eidam nechutná dobře, ale tohle se ještě jíst dalo docela dobře. Přesto bych dal přednost sýrům jiným.
Ale zpět k Cruz de Tejeda, abych se nevěnoval jen sýrům. Protože je to jedna z vyhledávaných turistických atrakcí, je kolem množství restaurací, prodejen suvenýrů a různých místních specialit a děti si mohou u starého pána koupit jízdu na oslovi.